Steve Irwin: Chlapec, který objímal krokodýly

K šestým narozeninám dostal Steve krajtu. Byl to pořádný had a v jejich australském domově z něj měli radost. Tatínek Bob se totiž zajímal o plazy a maminka Lyn se ráda starala o zvířata všeho druhu.

Také Steve měl zvířata odmalička rád. Jednomu malému krokodýlovi dal jméno Fred. Když přišel večer, sedával u něj s knížkou. Dokonce mu četl pohádky na dobrou noc.

Otázka pro dítěJaké zvíře bys chtěl mít doma ty? Jaké by to asi bylo, kdyby to byl krokodýl?

Když bylo Stevovi osm let, rodiče otevřeli v australském Beerwahu malý park s plazy. Měli v něm i ohrady s krokodýly. Tatínek do nich přivážel ty, kteří se dostali příliš blízko k lidem. Tady pro ně bylo místo, kde mohli být v bezpečí.

Steve vyrůstal mezi zvířaty, se kterými se většina dětí setkává jen v zoologické zahradě. Od tatínka se učil, jak se k nim přiblížit, kam může sáhnout a kdy si musí dát pozor.

„Krokodýli se chovají tak, jak je naučila příroda,“ vysvětloval mu Bob. „Musíme je respektovat.“

Když se člověk přiblíží, mohou se bránit, a proto je potřeba chovat se u nich opatrně. Steve si tatínkova slova pamatoval.

Už v devíti letech pomáhal tatínkovi s odchytem malých krokodýlů, kteří se přiblížili k místům, kde lidé spouštěli lodě na vodu. I malý krokodýl má ovšem ostré zuby. Steve stál na břehu s lanem v rukou a pomáhal tatínkovi vytáhnout krokodýla z vody.

Vtom voda vyšplíchla a krokodýl se vyřítil k nim. Steve zahlédl otevřenou tlamu, zapřel se do písku a pevně sevřel lano. Společně s tatínkem odchyt dokončili.

Večer u večeře se ho Bob zeptal: „Nebál ses?“

„Jo,“ přiznal Steve. „Ale krokodýl se jen bránil. Já jsem byl na jeho území.“

Tatínek byl rád, že syn chápe, proč se zvíře bránilo. I když krokodýlům rozuměl, musel u nich být stále opatrný.

Když Steve vyrostl, pomáhal rodičům v jejich zvířecím parku. Začal také natáčet, jak se o krokodýly stará a jak je chytá, když je potřeba je přemístit.

Před kamerou bylo vidět, jak moc ho ta práce těší. Zacházel s velkými hady, přibližoval se ke krokodýlům a ukazoval lidem i jedovaté pavouky. Přitom pořád vysvětloval, čeho si na zvířatech všímá. Když ho něco nadchlo, mával rukama a radoval se tak hlasitě, že to nešlo přeslechnout.

Zvlášť rád volal své „Kruci!“ a upozorňoval na zvíře, které právě ukazoval. Chtěl, aby si lidé všimli, jak je krásné.

Někteří diváci o něj měli strach. V televizi viděli, jak blízko se k nebezpečným zvířatům dostává. Steve jejich chování dobře znal a při práci se na tyto znalosti spoléhal.

Otázka pro dítěCo by se ti mohlo líbit na krokodýlovi, hadovi nebo pavoukovi?

Jednoho dne přijela do parku mladá žena z Ameriky. Jmenovala se Terri a zvířata milovala stejně jako Steve. Vzal ji na prohlídku a ukázal jí krokodýly. Terri si je nadšeně prohlížela a chtěla o nich vědět víc.

Steve se do ní hned zamiloval. Za osm měsíců se vzali a na svatební cestě dělali to, co je oba bavilo: chytali krokodýly a natáčeli je.

Společně vytvořili televizní pořad Lovec krokodýlů. Dívaly se na něj děti i dospělí po celém světě. Poznávali se Stevem a Terri zvířata, kterých by se jinak možná jen báli, a sledovali, jak jim manželé pomáhají.

Steve uměl o krokodýlech, hadech a pavoucích vyprávět tak, že si v nich diváci postupně všímali něčeho nového. Poznávali, jak žijí a proč jsou pro přírodu důležití.

Steve a Terri měli dvě děti, Bindi a Roberta. Také ony vyrůstaly mezi zvířaty. Odmalička viděly, kolik péče zvířata potřebují a jak důležité je chovat se u nich opatrně.

Bindi se postupně učila zvířatům rozumět, mít je ráda a chránit je. Steve jí předával to, co kdysi učil jeho vlastní tatínek: poznávat jejich chování a dávat si pozor.

Věřil, že když se lidé o zvířatech dozvědí víc, snáz pochopí, proč je potřeba je chránit. Proto o nich tolik vyprávěl.

Steve s Terri podporovali záchranu zvířat i ochranu míst, kde žijí. Založili organizaci Wildlife Warriors a rozvíjeli rodinný park, ze kterého se stala Australia Zoo. Pomáhali také získávat přírodní území, kde mohla zvířata dál bezpečně žít.

Radost ze setkání se zvířetem ho neopouštěla ani v dospělosti. Když zahlédl krokodýla, hada nebo pavouka, dokázal se nadchnout stejně jako kdysi malý kluk. Poskakoval, ukazoval a chtěl se o svůj objev hned podělit.

Zajímala ho i zvířata, která lidem připadala ošklivá nebo děsivá. Vysvětloval, že hadi loví myši, pavouci chytají hmyz a krokodýli mají své místo v řekách. Život jednoho zvířete souvisí se životem dalších.

Díky Stevovi začaly miliony lidí lépe poznávat přírodu a starat se o tvory, kterým dřív nevěnovaly pozornost. Bindi a Robert dnes v jeho práci pokračují. Pečují o zoo, zachraňují zvířata a vyprávějí o nich dalším dětem.

Až někdy uvidíš krokodýla v knížce nebo v televizi, možná si všimneš jeho šupin, silného ocasu nebo očí těsně nad hladinou. Steve se na něj díval se stejným zaujetím, s jakým se díval na malého Freda, kterému nosil knížku. Večer mu přečetl pohádku a pak už byl čas jít spát.