Bratři Wrightové: Dva kluci, kteří naučili lidi létat

Malý vrtulníček z bambusu a papíru se vznesl ke stropu. Tatínek jen zatočil gumičkou a hračka se roztočila přímo před očima Wilbura a Orvilla. Oba bratři ji sledovali, dokud nenarazila do stropu a nesnesla se zase dolů.

„Tatínku, jak to, že to létá?“ chtěl vědět Orville.

Tatínek se usmál a začal jim vyprávět o vzduchu. Kluci z amerického Daytonu si s hračkou hráli dál a přemýšleli, co všechno by se dalo vznést. Jednou by třeba mohl létat i člověk.

Když Wilbur a Orville vyrostli, otevřeli si obchod s jízdními koly. Opravovali je, vylepšovali a vymýšleli vlastní. Při práci se naučili zacházet s nářadím i hledat, proč něco nefunguje.

Na létání přitom nezapomněli. Četli knihy a dlouho pozorovali ptáky. Zajímalo je, jak se udrží ve vzduchu, ale také jak zatočí a bezpečně přistanou. Jednou Wilbur ukázal bratrovi na jestřába.

„Podívej se na jeho křídla. Když zatáčí, naklání je.“

Bratři sledovali, jak pták při letu mění polohu křídel, těla i ocasu. Přemýšleli, jak by podobné pohyby mohli napodobit u svého stroje.

Otázka pro dítěVšiml sis někdy, co dělá pták při letu s křídly? Jestli chceš, můžeš jeho pohyb zkusit rukama.

V obchodě vzal Wilbur do rukou úzkou kartonovou krabičku. Zmáčkl ji z obou stran a díval se, jak se zkroutí. Napadlo ho, jestli by podobně nemohli měnit i tvar křídla a tím svůj stroj řídit.