Elvis Presley: Chlapec, který zpíval ze srdce

V malém dřevěném domečku v Tupelu držela maminka Gladys svého syna Elvise a šeptala mu: „Jsi můj výjimečný chlapec. Máš v sobě lásku za dva.“ Narodila se jí totiž dvojčata, Jesse a Elvis. Jesse se narodil mrtvý. Elvis zůstal bez bratříčka.

Jak rostl, Gladys si všímala, jak rád poslouchá hudbu. Sotva se ozvala písnička, celé jeho tělo se chtělo hýbat, jako kdyby měl v nohách pérka a v hrudi buben.

Rodina Presleyových byla velmi chudá. Jejich domeček měl jen dvě místnosti a tatínek Vernon pracoval, jak mohl, aby měli z čeho žít. Přesto peněz často nebylo dost. Někdy večeřeli jen fazole a Elvis nosil oblečení, které mu maminka ušila ze starých pytlů. Zpívat si však mohl při pomáhání doma i cestou do školy, a tak byly písničky slyšet všude, kudy chodil.

K jedenáctým narozeninám si přál kolo. Místo toho dostal malou levnou kytaru. Byla trochu rozladěná, ale Elvis z ní měl velikou radost.

„Mami,“ zeptal se, „naučíš mě na ni hrát?“

Maminka to neuměla. S akordy mu pomáhali příbuzní a další lidé, kteří uměli hrát. Elvis chodil za každým, kdo mu byl ochoten něco ukázat. Od jednoho se naučil akord, od druhého pár tónů, od dalšího celou písničku. Postupně se na jeho malé kytaře ozývalo stále víc melodií.

Každou neděli chodil Elvis do kostela. Lidé tam zpívali nahlas, radostně a s tleskáním. Někteří při tom tančili, jiní mávali rukama. Elvis stál mezi nimi a poslouchal, jak jejich hlasy stoupají vzhůru. Všímal si, že hudba dokáže rozveselit i lidi, kteří mají málo peněz a těžký život.