Královna Alžběta II.: Princezna, která se nebála ušpinit

Lilibet si ráno natáhla jezdecké boty a zamířila do stáje za poníkem Peggy. Kartáčovala mu srst, krmila ho mrkví a potom s ním jezdila po zahradě. Na šatech jí občas zůstala špína a ruce také neměla docela čisté, ale při péči o poníka jí to nevadilo.

V Londýně, kde vyrůstala, jí říkali princezna Alžběta. Sama si jako malá začala říkat Lilibet, protože celé jméno ještě neuměla vyslovit. Měla mladší sestřičku Margaret, spoustu hraček a velmi ráda koně. Peggy byl její vlastní poník.

Některé chůvy ji napomínaly: „Princezny by měly být čisté a uhlazené.“ Lilibet jen pokrčila rameny a pokračovala v čištění. O Peggy se přece bylo potřeba postarat.

V jejích deseti letech se v rodině hodně změnilo. Její strýček Eduard VIII., který se toho roku stal králem, se rozhodl vzdát trůnu. Přál si oženit se s paní, kterou miloval. Králem Jiřím VI. se proto stal Lilibetin tatínek a na ni jednou mělo čekat kralování.

„Já?“ divila se. „Ale já jsem přece jen holka!“

Tatínek jí vážně odpověděl, že ano. Věřil, že z ní vyroste dobrá královna.

Od té doby se musela učit historii a zeměpis, připravovat se na důležitá setkání a poznávat, jak při nich s lidmi mluvit. Některé hodiny ji nudily, ale věděla, proč se ty věci učí. Stále si také nacházela čas na koně a na psy. K osmnáctým narozeninám pak dostala vlastního korgiho Susan.

Otázka pro dítěMáš doma pejska nebo kočičku? Jak se jmenuje?