Jane Goodall: Holčička, která rozuměla opičkám

Jane brávala svého plyšového šimpanze Jubileeho všude s sebou. Dostala ho od tatínka, když jí byl rok, a měla ho ráda i v dospělosti. Zajímala ji však také skutečná zvířata: ptáci, červi a slepice, které mohla pozorovat doma v Anglii.

„Jednou pojedu do Afriky,“ říkala Jane Jubileemu, „a uvidím opravdové opice!“

Ráda si četla příběhy o vzdálených zemích. Postupně si začala přát, že jednou pojede do Afriky, bude tam žít mezi zvířaty a psát o nich knihy. Mnoha lidem to připadalo příliš vzdálené. Maminka však její zájem brala vážně a podporovala ji.

Jednou se čtyřletá Jane snažila přijít na to, jak slepice snáší vajíčka. Schovala se do kurníku, tiše se usadila a čekala. Nechtěla slepici vyplašit, jinak by se nic nedozvěděla.

Čekání trvalo celé hodiny. Kolem byla sláma a peří a Jane pozorně sledovala hnízdo.

Maminka ji mezitím hledala a měla o ni strach. Když se dcera konečně objevila, nadšeně vyprávěla, co viděla. „Pověz mi víc!“ vyzvala ji maminka a nechala ji vyprávět. Všímala si, jak silně ji zvířata zajímají, a její zvědavost nezaháněla.

Pro Jane to byla malá zkušenost s pozorováním: pokud se chce o živém tvorovi něco dozvědět, potřebuje mu dopřát klid a čas. Později trávila podobným čekáním mnohem delší dobu v africkém lese.

Otázka pro dítěSchoval ses někdy někam, protože jsi něco zkoumal? Co to bylo?

Když vyrostla, neměla dost peněz na univerzitu ani na cestu do Afriky. Pracovala jako sekretářka a později jako servírka. Jednoho dne jí napsala kamarádka, která žila v Keni. „Jane, přijeď mě navštívit!“ stálo v dopise.