Marie Curie: Dívka, která svítila ve tmě

V tatínkově pracovně stály skleněné trubičky, váhy a zvláštní přístroje. Malá Manya se na ně chodila dívat a chtěla vědět, k čemu slouží. Tak se v dětství říkalo Marii, polské holčičce, která se ráda učila. Maminka i tatínek byli učitelé a doma měli spoustu knih.

„Co to je, tatínku?“ ptala se.

„To jsou vědecké přístroje, Manyo. Pomocí nich můžeme objevovat tajemství přírody.“

Manya by také ráda přicházela věcem na kloub. Zajímalo ji, jak příroda funguje, a učení ji bavilo.

Její rodina však prožila i smutné roky. Maminka onemocněla a zemřela, když bylo Manye deset let. Tatínek dál pečoval o děti a rodina měla málo peněz.

Varšava, kde žili, tehdy patřila k části Polska pod ruskou vládou. Ve škole se omezovalo používání polštiny a výuka polských dějin. Doma se ale děti učily o své zemi dál. Tatínek jim četl knihy a podporoval je také v matematice a přírodních vědách.

Když Manya vyrostla, chtěla pokračovat na univerzitě. Varšavská univerzita však ženy nepřijímala. Mohla se učit na tajných kurzech, které měnily místo, aby je úřady neodhalily, ale přála si získat úplné vysokoškolské vzdělání.

„To není spravedlivé,“ říkala si při představě, že její bratr studovat může a ona ne.

Ve Francii byla Sorbonna, kde ženy studovaly. Na cestu a život v Paříži však Manya neměla dost peněz. Domluvila se proto se starší sestrou Broňou: nejdřív jí pomůže vydělávat na studium medicíny a potom pomůže Broňa zase jí.