Katherine Johnsonová: Dívka, která počítala hvězdy

„Jeden, dva, tři, čtyři…“ Malá Katherine počítala schody cestou do kostela i nádobí, které doma umývala. V americkém městečku White Sulphur Springs nacházela čísla všude kolem sebe. Bavilo ji hledat, kolik je čeho a jak k sobě čísla patří.

Jednou stála vedle maminky, která chystala koláč.

„Maminko, kolik lžiček cukru dáváš do koláče?“

„Tři, miláčku.“

„A kolik vajíček?“

„Dvě.“

„A kdybys chtěla upéct dvojnásobný koláč, kolik by to bylo?“

Maminka se usmála. Katherine zkoušela, co všechno se s čísly dá dělat.

Učitelé brzy poznali, že se v matematice rychle vyzná. Přeskakovala ročníky a v deseti letech už nastoupila na střední školu. Byla mladší než ostatní, ale učení ji těšilo a chtěla pokračovat dál.

Tehdy to ovšem pro děti s tmavou pletí nebylo samozřejmé. V místě, kde Katherine žila, pro ně vzdělávání končilo osmou třídou. Kvůli rasové segregaci nesměly chodit do stejných škol jako bílé děti.

„Tatínku, já se chci dál učit,“ říkala Katherine.

Tatínek Joshua proto hledal, kde by jeho děti mohly pokračovat ve škole. Rozhodl se pro město Institute, vzdálené přibližně dvě stě kilometrů. Rodina tak musela kvůli jejich vzdělání změnit svůj každodenní život.

Otázka pro dítěMyslíš, že to bylo pro Katherininu rodinu těžké? Co všechno museli opustit?

Katherine dokončila střední školu ve čtrnácti letech. Pokračovala na West Virginia State College, kde našla učitele, kteří její zájem podporovali. Jedním z nich byl profesor W. W. Schieffelin Claytor.