Henry Ford: Chlapec, který chtěl, aby každý měl auto

Henry vstával na michiganské farmě brzy ráno. Čekaly na něj krávy, vejce i práce na poli. Doma bylo pořád co dělat. Práci se nevyhýbal, ale neměl ji rád. Unavovalo ho, jak pomalu všechno jde a jak se den za dnem opakuje to samé.

„Musí existovat lepší způsob,“ říkal si.

Jako chlapec jednou jel s tatínkem po cestě, když před sebou uviděl něco nezvyklého. Blížil se parní stroj na kolech. Pohyboval se vlastní silou, bez koní, a z komína mu stoupal dým. Henry seskočil z tatínkova povozu, aby si ho prohlédl zblízka.

„Jak to funguje?“ ptal se muže, který stroj obsluhoval.

Zaujalo ho, že se tak těžký stroj dokáže sám rozjet. Chtěl porozumět jeho motoru, převodům a jednotlivým součástem. Později si na to setkání dobře vzpomínal. Představa vozidla, které nepotřebuje koně, ho provázela i při další práci.

Otázka pro DomčuViděl jsi někdy něco, co tě tak zaujalo, že jsi na nic jiného nemyslel?

Rád také rozebíral a opravoval hodinky. Potřeboval k tomu malé nástroje, a když je neměl, dovedl si je upravit z věcí, které našel. U pracovního stolku se mu postupně scházely hodinky přátel a sousedů. Nad jejich drobnými kolečky se učil hledat závady a zkoušet, co pomůže, aby zase šly.

Tatínek by byl raději, kdyby Henry zůstal u hospodaření. Když se ale syn rozhodl odejít za učením do města, nebránil mu. V šestnácti letech Henry opustil farmu a stal se učněm v Detroitu. V dílnách poznával další stroje a učil se zacházet s nářadím.