Roald Amundsen: Chlapec, který spal s otevřeným oknem

Za otevřeným oknem padal sníh a do Roaldova pokoje proudil studený vzduch. Chlapec přesto nechtěl okno zavřít. Připravoval se na cesty mezi ledem, o kterých si četl. Jeho maminka v norském domově měla strach, aby nenastydl.

„Roaldi! Zavři to okno!“ volala.

Roald bydlel s mamkou, tatínkem a třemi staršími bratry. Už jako kluk četl knihy o Johnu Franklinovi. Ten se vydal hledat cestu přes led na severu, ale jeho výprava se ztratila a on se už nevrátil. Roalda vyprávění zaujalo natolik, že se rozhodl hledat tutéž cestu.

„Já ji najdu,“ říkal si. „Já tam dojdu.“

Od té doby spával s otevřeným oknem i uprostřed zimy. Myslel si, že si tak zvykne na mráz.

„Musím si zvyknout na zimu, mamko,“ vysvětloval. „Musím být silný jako lední medvěd!“

Ráno běhal po sněhu a lyžoval do kopců. Trénoval znovu a znovu, protože chtěl, aby jeho tělo dlouhou cestu vydrželo.

Otázka pro dítěJak by ti asi bylo v takovém pokoji, když venku padá sníh? Co máš rád na své teplé postýlce?

Když vyrostl, mamka si přála, aby se stal doktorem. Připomínala mu, jak je důležité léčit lidi. Roald ji poslechl a šel studovat medicínu. Na přednáškách se učil o kostech, srdci a plicích, myšlenkami se však pořád vracel k ledu, sněhu a polárním výpravám.

Potom maminka zemřela. Roald zůstal sám v pokoji a přemýšlel, jak dál. Věděl, že si přála mít z něj lékaře, on ale toužil být polárníkem. Rozhodoval se mezi její představou o své budoucnosti a vlastním přáním.