Jacques Cousteau: Chlapec, který se nebál vody

Na podlaze Jacquesova pokoje ležely součástky. Chlapec z nich skládal model jeřábu, který se opravdu pohyboval. Bylo mu jedenáct a zajímalo ho, jak věci fungují.

„Co to zase vymýšlíš?“ ptala se maminka.

„Něco úžasného!“ odpovídal Jacques a vracel se ke svému jeřábu.

Narodil se ve Francii, ale s rodinou pobýval také v Americe. V dětství býval často nemocný. Trápila ho chudokrevnost a onemocnění střev, takže pro něj některé pohybové činnosti byly obtížné. Plavání však snášel dobře a k vodě ho to přitahovalo.

Na letním táboře ve Spojených státech se učil potápět v jezeře. Měli odtamtud vynášet nepořádek zpod místa, odkud děti skákaly do vody. Jacques tehdy neměl potápěčské brýle. Ponořoval se, hledal pod hladinou a znovu vyplouval pro vzduch. Postupně se v pohybu pod vodou zdokonaloval.

Na tyto první ponory si pamatoval i po letech. Poznal, že pod hladinou může být něco, co ze břehu nevidí. Zatím však ještě netušil, kolik času jednou zkoumání vody věnuje.

Otázka pro dítěMáš rád vodu? Jaké to je, když se s dospělým učíš plavat nebo se díváš pod hladinu?

Když vyrostl, vstoupil do francouzského námořnictva. Chtěl cestovat a začal se připravovat také na létání. Jeho plány ale změnila vážná autonehoda. Po zranění už nemohl pokračovat v přípravě na povolání pilota a musel se rozhodnout, čemu se bude věnovat dál.

V Toulonu poznal námořního důstojníka Philippa Taillieze. Přátelili se a společně se potápěli. Jacques si vyzkoušel brýle, díky nimž pod hladinou viděl jasněji. Před očima se mu otevřely tvary a pohyby, které dříve nerozeznával.