Bedřich Smetana: Chlapec, který slyšel hudbu všude

„Co posloucháš?“ ptali se kamarádi Bedřicha, když se venku zase na chvíli zastavil.

Chlapec naslouchal ptákům, větru v korunách stromů i potůčku. Ve všech těch zvucích slyšel hudbu. Někdy stačilo zůstat potichu a všímat si, co se ozývá kolem.

Bedřich vyrůstal v pivovaru v Litomyšli. Tatínek tam vařil pivo a maminka se starala o početnou rodinu. Doma bývalo živo a z tatínkových houslí se často ozývala hudba.

Bedřicha hudba přitahovala už odmalička. Poslouchal ji s velkým zaujetím. Když hráli muzikanti na housle, flétny a další nástroje, všechno kolem pro něj na chvíli ztichlo. Bedřich je pozorně sledoval a poslouchal, jak se zvuky jednotlivých nástrojů spojují. Hudba ho dojala až k slzám.

„Tati,“ zašeptal, „já chci taky hrát.“

Tatínek ho začal učit už asi ve čtyřech letech. Jeho malé housle byly hnědé, lesklé a voněly dřevem. Bedřich si je přitiskl pod bradu a poprvé přejel po strunách smyčcem. Ozvalo se tenké zaskřípání, podobné myšímu písknutí.

Zpočátku mu hraní moc nešlo. Cvičil ale každý den, ráno i odpoledne, a často u houslí zůstával až do večera. Někdy se sousedé ozvali, že už by také rádi spali. Postupně se však z nesmělých tónů stávala melodie a Bedřich se mezitím učil i na klavír. Když mu bylo šest let, vystoupil na veřejnosti právě u klavíru.

Brzy zkoušel také vlastní drobné skladby. Z dětství se dochoval kousek veselého kvapíku, kterému se říká Galop. Představoval si, jak se při té veselé hudbě budou lidé otáčet a tančit.